Vznik rašeliniště 

Před 13 000 až 14 000 lety pokrývala krystalické hřbety Českého masivu nezalesněná tundra. Vrby, trpasličí a keřové břízy prostoupené společenstvími rostlin bohatými na ostřice a byliny a také porosty různých druhů pelyňku vytvářely mozaiku na tehdejších suchých půdách. I když v Liebenau nebyly v době würmského glaciálu oproti Bavorskému lesu žádné lokální ledovce, přesto poukazují zvětraliny rozdrceného štěrku a přeskupování působením půdního mrazu na vlivy klimatu v době ledové. O dalším vývoji si můžeme číst jako v historické knize, protože v průběhu růstu rašeliniště se do vrstev rašeliny ukládaly pyly příslušných období: Opětovné zalesňování lemu rašeliniště začalo před přibližně 12 000 lety břízami a borovicemi – nejdříve pravděpodobně klečí, později se zvýšením hranice lesa borovicí lesní. Rašeliniště samotné vzniklo v jakési bažinaté pánvi v oblasti zadržování spodní a povrchové vody. Fázi jezera ve formě slatiniště, která je většinou pro vrchoviště typická, není tedy možné pro Tannermoor prokázat. Do vzniklé bažiny s vysokými ostřicemi se brzy dostal rašeliník, takže tato bažina přešla brzy do podoby vrchoviště. Po době ledové vytlačily smrky do té doby převládající porosty borovice lesní a břízy. Díky tomu přechází přechodová rašelina se suchopýry do vrchovištního pokryvu s rašeliníky. Přibližně v době 6 500 let před naším letopočtem pronikly do Horního Rakouska buky a jedle a vytvořily rozsáhlé smíšené lesy. Hlavní přírůstek pokryvu vrchoviště nastal v době, která pak následuje. Takové vrchovištní pokryvy nad mineralizovaným podložím se označují jako „vrchoviště vzniklá na mokřadech“.