Typy rašelinišť

Klasická představa, podle které se vrchoviště vyvíjejí přes přechodová rašeliniště a slatiniště, je zavádějící. Takové rozdělení je sice plakativní, z vědeckého hlediska ale nedostatečné. Dnes se rašeliniště typově rozdělují z ekologické perspektivy na základě hodnoty pH a obsahu živin, které se viditelně projevují v odpovídajících společenstvích.

 

 

Toto hledisko je doplněno hydrologickým posouzením.



Tannermoor podle toho odpovídá oligotrofně-kyselému rašeliništi napájenému dešťovou vodou, které vzniklo z mokřadního rašeliniště.

 

I když je rybník Rubner Teich biotopem vzniklým díky působení člověka, lze tamější třasoviska hodnotit jako mokřadní rašeliniště. 

Ekologické typy rašelinišť

 

Základním předpokladem rašelinišť je voda, která přináší také živiny pro růst rostlin. Rašeliniště jsou vodou určitým způsobem „vyživována“. Je-li rašeliniště zásobeno spodní vodou, je v ní rozpuštěno mnoho živin (které pocházejí z vrstev hornin). 

Povrchové vody s sebou mohou navíc přinášet relativně velké množství dusíku. Dešťová voda je oproti tomu na živiny velmi chudá. Zásadité minerální látky, jako je kalcium (vápník) nebo draslík, zvedají hodnotu pH. Také rostlinný pokryv silně spoluurčuje kyselost. Díky tomu si např. rašeliník vytvářející vrchoviště vytváří velmi kyselou půdu, která jiné rostliny vytlačuje. 

 Typy rašelinišť z hlediska historie hydrologického vývoje  

Poté, co rozdíly v krajinném hospodaření s vodou vedou ke specifickému vývoji rašelinišť, vzniká typizace z hlediska historie hydrologického vývoje. Je definováno osm „hydrologických“ typů rašelinišť, které se podle původu vody rozdělují na dvě hlavní skupiny - podle toho, jestli rašeliniště vyživuje dešťová voda nebo voda z minerální půdy.  

Rašeliniště zásobovaná dešťovou vodou

Vyznačují se rašelinným vodním tělesem, které je napájeno především dešťovou vodou, a je tak nezávislé na spodní vodě. Základním předpokladem pro vznik jsou rašeliníky, které mohou vyrůstat nad hladinu spodní vody podloží (nebo rašeliniště zásobeného spodní vodou). Rašeliníky mohou prostřednictvím výměny iontů přijímat málo živin z dešťové vody. To vede k silnému zakyselení. 

Mokřadní rašeliniště

Stálý a pomalý vzestup spodní vody vyvolává tvorbu rašeliniště. Mokřadní rašeliniště mohou vznikat prostřednictvím mineralizovaného podloží nebo i prostřednictvím jiné tvorby rašelinišť. Jsou většinou bohatá na živiny, protože jsou minimálně dočasně vyživovaná spodní vodou. 

Svahová případně přetékaná rašeliniště  

Přetéká přes ně povrchová voda. Tradičně byly využívány jako louky pro podestýlku, takže docházelo ke snižování množství živin a bránilo se růstu keřů. Rašeliníky je mohou osidlovat. V důsledku opuštění tradičního obhospodařování jsou tato rašeliniště ohrožena.

Prameništní rašeliniště

 Jsou to velmi maloplošná rašeliniště nad artéskými výstupy pramenů. Protože se spolu s vodou dostává do rašeliny také kyslík, je rašelina vysoce rozložená. U vápenitých pramenů mohou vznikat také vápenné výkvěty (tufy). 

Přelivová rašeliniště  

V údolích s dlouhodobými fázemi zaplavení se mohou tvořit přelivová rašeliniště. Voda přináší sedimenty, takže jsou bohatá na živiny. Průběžně se také zvyšují toky, takže se podle toho stejně zdvihá hladina spodní vody.

Zanášená rašeliniště

Pro tento typ rašeliniště jsou předpokladem stojaté vody. Ploché břehové zóny se zanášejí a povrch vody zaujímají třasoviska. V centru zanášeného rašeliniště může dojít k nedostatku živin, takže se primárně jako předpoklad růstu vrchoviště prosazují rašeliníky. 

Průtočná rašeliniště

Zůstává-li voda protékající rašeliništěm těsně pod jeho povrchem, dochází k tvorbě rašeliny. Stálé zásobování vodou vede k rychlé, souvislé a uvolněné tvorbě rašeliny. Průtočná rašeliniště často navazují na prameništní. Na místech, na kterých voda vystupuje na povrch, se tvoří přetékaná rašeliniště. 

Pánevní rašeliniště

Tvoří se v terénních muldách s příkrými stěnami, bez odtoku, které nejsou zcela utěsněné. Mohou to být otvory s mrtvým ledem z konce doby ledové, nebo také krasové útvary.